Šiju.
Nebaví mě chodit nahoru do patra, přesto že tam mám šikovnou dílničku dost dobře vybavenou. Hlavně tam v zimě budu muset topit, což je samozřejmě neekonomické. Proto jsem si pracovní stůl přestěhovala do obývacího pokoje, který je dostatečně velký a vytvořila jsem tak pracovní kout. Kout sice není celá místnost, ale stačí. Hlavně jsem stále v teple a také nemusím běhat do schodů. Na zimu je to skvělé. Pod stůl do krabic, zásuvek a přihrádek jsem nastěhovala korálky, barvičky, štětce apod. a také šicí stroj. A tak mohu šít téměř kdykoliv mě to napadne bez nějakých velkých příprav a vytápění předem. Pravda, nějaký ten materiál si donést musím, ale to není až tak náročné. Nahoře vyberu nějakou látku, příslušné nitě a je to.
A tak jsem se vrhla na šití. A opět je to upcyklace. Nedávno jsem šila ze zničených riflí. Mám spoustu oblečení, které se mi ve skříni nějak záhadně pořád sráží 😉, tak proč je ještě nevyužít?
Staré, léta nenošené (samozřejmě záhadně smrsknuté) bavlněné kalhoty se skvěle hodí, také košile, která mi materiálem vůbec nevyhovuje. Je to nějaká umělina, ve které se člověk nadměrně potí. Na podšívku je super.
Vnitřní kapsy musí být, také magnetické zapínání. Vrchní látku je vhodné vyztužit, aby kabelka držela tvar. Použila jsem zažehlovací výztuhu. Tu jsem tedy kupovala.
Detail, přichycení ucha.
Využila jsem vytěžené kroužky ze staré kabelky, která se už nedala nosit. Myslím, že se povedla.
Dostatečně dlouhé ucho se lehko hodí přes rameno.
Není to moje poslední kabela.
