Zvonky a zase zvonky.....

Mrkněte, jak se mi to rozzvonilo pod pergolou. Některé kousky mám už delší dobu, některé mi darovala opět Hana.

 Bílá ramínka

 Dnes jen pár ramínek. Na bílo natřené vypadají mnohem lépe než dřív.

Dnes ve 20 hodin.........

A po čtvrté. Skutečně už po čtvrté peču dnes slíváky. Zřejmě to nebude ani naposledy. Dnes se teda skutečně povedly. Švestičky jsou už víc vyzrálé. Buchty úplně tečou. To je ono.

.....a ještě jeden.....tentokrát je pro maminku

Zdravím všechny, kteří navštěvují tyto stránky. Je krásný slunný den. Skoro až moc teplý. Ale letošní léto zatím není příliš zdařilé. Takže díky za každý takový sluncem prozářený den. Ale k věci. Před chaloupkou bylo potřeba ostříhat živý plot. Najednou jsem měla plný koš větviček buxusu. Vyhodit je? Jejda, to ne! Vždyť se dají použít na věnečky. Někdo je nemá rád, např. moje maminka. Že prý působí „hřbitovně". Mám jiný názor. Jsou krásně zelené a dlouho tak vydrží. U manžela v dílně jsem ukořistila pevný drát. Já mám jen vázací a ten se na větší kroužek nebo srdíčko nehodí. Je příliš měkký. A slámový věneček se mi zdá příliš silný. Trochu jsem měla problém ho nastříhat a naohýbat. Nakonec se ale podařilo. A námaha, myslím stála za to. Buxusy se krásně  navazují. Není to jako jehličnany. Ty dost píchají. Také jsem ještě uvázala kytičku z obilí.

A po třetí. Skutečně, manžel se jich nemůže nabažit. Pravda, z těch prvních dvou dávek mnoho nezbylo, vždycky se u nás někdo objevil, tak nám s nimi pomohl.

Jenže, dnes jsme na chalupě a tady pekárnu nemám. Tak pěkně růčo fůčo.

 Tilda

Pokusila jsem se o ušití Tildy. Jen tak pro sebe. Nemám totiž ani dceru a zatím ani vnučku. Moc se mi tyto panenky líbí. Téhle (tomuhle) říkám Hutulák. Snad se mi časem podaří ušít k němu Hutulku :)

Mám nepopsatelnou radost.

Už léta obdivuji u sestřenice její šikovné ruce a keramiku, kterou jimi vytváří. A představte si, ona mi darovala překrásné kousky. Starobylou vesničku. Úúúúúúúžasné.
Děkuji Hani.
Teď jen přesvědčit moji drahou polovičku, že to všechno potřebuji pověsit. To bude trošku oříšek. Sice to mám už vymyšlené, dokonce už mám vybrané i místo. Samozřejmě to bude na chaloupce. Myslím, že jediné místo, kam se hodí, bude v chodbě mezi nikou a dveřmi do sklepa. Ale pro ten účel potřebuji od něho připevnit na zeď laťku. No snad si najde čas. Jo, ještě ji nejdřív musím sehnat. Její rozměr: 2 m, což je dost. Asi budu muset zajít do obchodu. Myslím, že doma žádná nebude.

Jo jo, tak na tuhle stěnu to všechno přijde. Už to tam vidím.

Dveře do sklepa

už dávno potřebovaly opravit. Manžel je sice natřel, ale nebylo to ono. Prostě vzaly už za své. K těm úžasným kamenným futrům, které už kdysi zrenovoval náš Ondra (je přece restaurátor, tak to je práce přesně pro něho), to chtělo něco jiného. Nestačilo je jen natřít na bílo.

Bohužel jsem si je předem nenafotila. Taky k čemu fotit ošklivé dveře, že? Tak jen jedna starší fotka, na které jsou vidět jen částečně.

Už se na nich pracuje.....

Takže raději z gruntu znova? 

Hotovo. A to jsou jen je zbytků. Moc pěkné, že?

Možná se ještě moje drahá polovička vrhne na truhlařinu :-)

 Ještě tomu něco chybí. Co? 

No přece kování. Teď je to přesně ono.

A teď už jen ještě foto pro porovnání.