Dlouho jsem nic nešila. Zato teď to stálo za to.  Už dávno jsem toužila po panence. Tento víkend jsem se zúčastnila kurzu šití Waldorfských panenek. Nikdy jsem si nemyslela, že to je tak náročné. Myslím fyzicky. Fakt je to docela dřina. Nemyslím šití, ale výplň, kterou se panenka plní, se musí hodně utáhnout, aby panenka byla pevná. Plní se ovčí vlnou, která se stáčí a přitom silně utahuje. Pak se ještě musí napěchovat. Moje bolavé klouby dostaly řádně zabrat. Ale stálo to za to. A konečně ji mám.

Hned jsem si ji také musela obléci. Také jméno jsem musela vybrat. Narodila se na Justýnku, pojmenovala jsem ji tak.

A jako pořádná frajerka taky potřebovala něco na převlečení. Takže ještě jedny šatičky. Ty jsem tedy nešila. Aby nedošlo k omylu. Ale důležité jsou, že?