čtvrtek 3. července 2014

Vzpomínám na období svého dětství a čas, který jsem trávila u svých prarodičů a také na porcelánovou sošku Panenky Marie s andělíčkem, kterou mívali v ložnici. Když jsem byla větší, říkala jsem si, že bych ji chtěla na památku až babička a dědeček nebudou. Soška se ale nedochovala. Vůbec nevím, kam se poděla. Jestli se rozbila nebo jí někdo odnesl.
Mám nového porcelánového andílka. Vlastně je to andělka. Je krásná. I když můj syn řekl, že je to kýč. Já si to nemyslím. Pro mě je to poklad. I když ne po babičce. Dlouho jsem po ní pokukovala a vybírala tu pravou. Teď, když jsem jí našla místečko na poličce vidím, že jsem klidně mohla vybrat i větší.





Žádné komentáře: